V letošním roce jsme se rozhodlli podpořit handicapované prostřednictvím projektu Přisedni si, který je produkován Ligou vozíčkářů. Prezentací na webu, v místě SS a aktivním vybízením návštěvníků k zasílání DMS se tedy pokusíme přispět se svjí troškou do mlýna.

Informační kampaň „PŘISEDNI SI" se snaží poukázat na problematiku života s postižením trošku z jiného úhlu. Nezaměřuje se na všudypřítomné bariéry, které lze vidět všude kolem nás, ale na ty v myslích v každém z nás. Snaží se přiblížit "život s postižením" lidem bez tělesného postižení a to prostřednictvím nejen vozíčkářů. Neplynou právě některé projevy diskriminace z neznalosti a z neuvědomění si, kdo to vlastně člověk s postižením je a jak vlastně žije?

„PŘISEDNI SI" je v postatě nabídka člověka se zdravotním postižením komukoliv, kdo má zájem dozvědět se něco z jeho života. Snaha navázat kontakt vlastní iniciativou. Říká: „Koukej, tady jsem. Tohle je vozík nebo berle, takhle to funguje... Jestli chceš, můžeme si popovídat." Kdo jiný může lépe hovořit o lidech se zdravotním postižením, než oni samotní?

Slogan „PŘISEDNI SI" vyjadřuje mnohem více než jen nabídku fyzického přisednutí si. Je v něm skryta upřímná nabídka, otevřít sebe sama lidem, kteří si drží určitý odsup. Ať už z jakéhokoliv důvodu.

Informační kampaň „PŘISEDNI SI" chce nejen upozornit na určité tabu ve společnosti, týkající se světa lidí se zdravotním postižením, ale i napomoci k jeho odtabuizování. Zvýšit vědomí široké veřejnosti o komplikacích, které mají lidé postižením. Bariéry v našich myslích jsou pevnější než ty na ulici. Pokud si alespoň z časti poradíme s těmi v každém z nás, ty na té ulici spadnou sami.

S konkrétními dobrovolníky se zdravotním postižením se bude moci široká veřejnost potkat jak na ulici, tak ve školách, obchodních centrech, nebo na různých společenských akcích. Jejich místo je vždy označeno logem Přisedni si a vedle dobrovolníka stojí obyčejná židle. Právě na tu má každý možnost si přisednout a popovídat si s dotyčným o čemkoliv. Dobrovolník je zde pro něj a nabízí mu možnost navázat kontakt s někým, koho by možná jinak jenom přehlédnul. Nevybírá žádné peníze, nechce si stěžovat o tom, že to má těžké. Jde sám se svou kůží na veřejnost a sám se snaží umožnit lidem ho poznat. Poznat především ne jako zdravotně postiženého ale jako člověka.

Žijeme v době zaměřené na mladé, krásné a zdravé muže i ženy, sportovce, umělce, vědce. Právě oni jsou idoli mnoha z nás, ukazují nám, jak žít, jak se oblékat, jaké mít názory. Společně s nimi bychom však neměli zapomenout na jednu neotřesitelnou skutečnost, že všechny vyjmenované vlastnosti jsou pomíjivé. Někdy stačí vteřina nepozornosti, přecenění vlastních sil nebo prosté stárnutí...