SAKRAPES

Kapela Sakrapes z Brna vznikla koncem r. 2004 a tvoří ji pětice zkušených hráčů s mnohaletou praxí v nejvýznamnějších brněnských bluegrassových kapelách, jakými byli Uhlák, Vědro, Poutníci, Classic Bourbon Sextet, Konečná stanice, nebo dokonce Smutňáci či první kapela Roberta Křesťana - Trapeři. Zvuk kapely Sakrapes je dán, s výjimkou baskytary, akustickými nástroji klasického bluegrassového obsazení, čistým vícehlasým vokálem, nechybějícím drivem a pevným rytmickým doprovodem. Sakrapes má ve svém repertoáru především melodické písně výše jmenovaných kapel, které byly ovlivněny americkými New Grass Revival nebo Seldom Scene. Kapela se při výběru písní nebojí hledat v repertoáru Vince Gilla či Chrise Reay. Repertoár doplňují brilantní instrumentálky pro banjo, dobro, mandolínu a sólovou kytaru, stejně jako známé skladby a evergreeny převzaté od interpretů americké a české country hudby a bluegrassu. Kapela Sakrapes vystupuje v klubových pořadech, na přehlídkách, festivalech, často hrají v brněnském klubu Bigbít, kde vystupují společně se svými hosty - Johnny Cash Revival, Podjezd, Ozvěna, Nešvilský krúžek a s kanadskou zpěvačkou Sylvií Forsyth. Kdo tvoří "Sakrapsí" sestavu? Mandolinista Pavel Petržela, jinak také bývalý člen věhlasných Traperů a Poutníků. Dále kytarista a autor řady písní a textů Jirka Pařez, zakladatel bývalého bluegrassového Uhláku, Třetích zubů a současného Pozdního sběru, spolupracovník a spoluhráč Jirky Brabce nebo Vlasty Redla. Kořeny Vlasty Smutného, hráče na dobro, sahají do historie, kdy vznikaly soubory označované jako Country &Western a soubory Smutňáci nebo Uhlák. Na baskytaru hraje Miroslav Svoboda (Uhlák, Classic Bourbon Sextet), na banjo Vladimír Laco Povolný, dříve kapelník brněnského Vědra. Sakrapes vydal CD pod názvem Sakrapes: Bluegrass...před námi,...i po nás. Točilo se ve studiu Michaela Vašíčka v Černé Hoře, vydal Pavel Kopřiva - FT Records. První křest proběhl v hotelu Kozák v Žabovřeskách v Brně 17.listopadu minulého roku za účasti kapely Flatt & Scruggs Revival, vydavatele Pavla Kopřivy a kmotra Roberta Křesťana, který k CD napsal sleeve note. Pražský křest se konal 11. dubna 2008 v klubu Mlejn.

převzato z Folk & Country 5/2008 autor Vlaďka Provazníková

Místní dovětek:
Jak jiný autor dodává, jde skutečně o skvělé hráče, a také proto jsme pyšní, že se do Střelic vrací po letech Vlastík Smutňák. Dovolte mi soukromou vzpomínku. Bylo mi kdysi nějakých ...náct, když jsem se ocitl v místní sokolovně, kde právě Smutńák a spol. hráli. Už tehdy mne jako hráči zaujali. Dnes jsem si uvědomil, že je to bezmála 30godov tamu nazad. Přes třicet let kráčí světem s písničkou, těší sebe a rozdává radost jiným. Krásný kus života.

http://www.sakrapes.cz

BaKaMa

Skupina Kamelot se u příležitosti vydání svého 20. alba s názvem Mořská sůl rozhodla udělat něco, o co se ještě v českém hudebním světě nikdo nepokusil. Muzikanti chtějí zdolat rekord v počtu za sebou jdoucích koncertů. Odehrání sto šesti vystoupení v řadě jim umožní zápis do České knihy rekordů. Kapela BaKaMa (aneb Banda Kameloťáckých Magorů) také učinila rozhodnutí. Celému světu, na pupku světa (ve Střelicích) dokáží, že za to umí taky vzít a umí lidi pobavit. Tato kapela staví na repertoáru známé a výše zmíněné skupiny. Písničky hrají s chutí, živelně až odvázaně. Neprofesionální muzikanti své profesionální vzory kopírují od počátku upřímně podávané tvorby, až po dnešní kořeněný styl elektrických kytar v moderním pojetí county a trampských písniček, kde zaznívají i rockové prvky.

POCITY

Brněnská folková skupina Pocity vznikla ve druhé polovině roku 2001. Jejich prvním koncertem (v původním složení) byla autorské Porta 2002 v Plzni, kde se dostali až do finále. Současné složení Michal a Jitka Pospíšilovi (kytary, klávesy, zpěvy), Aleš Vosáhlo (kytara, klávesy, foukací harmonika, zpěv), zpěvačka Lenka Hladíková a kontrabasista Karel Malana hraje vlastní písně, které jsou ovlivněny různými hudebními směry a žánry. Kapela se však snaží držet folkové linie.
Na podiu se pohybují jistě, vtipně a uvolněně. Vsází na radost ze hraní, žene je touha dělat věci zábavně a pestře. Jejich produkce je ochutnávkou zdařilých tonů, je objevením pohody a radosti. Stokrát víc než na podiích zajisté navíc předvedou na svém stejnojmenném cd.

http://www.pocity.net

TABÁSKOVA PARTYJA

Netradičního okoštujme od kapely Tabáskova partyja. Sama o sobě říká, že: „nehrajeme čistokrevný folk-rock, ale snažíme sa hráť věci tak, aby nás bavili, a je jedno jakému stylu (nebo aj nestylu) sa to blíží, zkrátka je tam od každého (snáď) neco".
Hrající ogaři z dědiny pod kopcama sú sice víc na slivovicu, ale umí se s vínem zaobcházat stejně dobře, jako s piesničkami, které sa narodily z jejich verchštatu. Při prvních taktech se slunce mazlí v koštýřu, rozlítím do sklének ovoňáme drsnů prácu s redlovským čmachem, usrkneme pokorný život s tradicemi, poválíme na patře drsnů krajinu Valašska a rázem nám v těle koluje upřímná radost ze života.
Kapela hraje naplno od roku 2005 pod vedením Pavla Tabáska Kováře. Z jeho mysli pochází většina melodií a textů zpívaných v nářečí. Spolu s Janem, Markem a Liborem tvoří kapela vyvážený pětilístek. V pozadí totiž stojí jen palce držící dobrá duša – Jitka vod Tabáska. Vystupují převážně na Valašsku. První účast v konkurzu Zahrada 2008 byla korunována účastí ve finále, kde zaujali a osvěžili. První demo snímky, první vysílání do éteru, úspěch doma v kopcích i nížině, to vše provokuje kapelu, která se koncem roku 2008 uzavírá do studia – točí své první cd.
Jsem přesvědčen, že nabídka na STRUNOBOXu Vás přesvědčí k návštěvě Strunobraní 2009.

http://www.partyja.hu.cz

Epy de Mye

Příručka říká, že víno by mělo být čiré, bez jakýchkoliv matných či zakalujících tónů. Pokud není víno čiré, je to zpravidla předzvěst nějakého problému ve víně. Já říkám: chutnejte čirého, bez známek zbytkového cukru, harmonické vůně s lahodným buketem s etiketou Epy de Mye.
Když jsem v roce 2007 hledal na internetu koncerty kapel, často jsem narážel na název právě této kapely. Snad i to mne iritovalo k chuti poslechnout si ji na živo. Poprvé se mi to podařilo na jednom z nejlepších festivalů v republice - Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v roce 2008. V té době jsem ani netušil, jakou superSTAR se mi podařilo přesvědčit k vystoupení na Strunobraní. Epy de Mye od té doby vydala cd, zachvátlila rádia, televizi (pořad Na moll) a uchvátila stovky posluchačů..
Nakažlivá epydemye s autorskou hudbou a texty Honzy, vedlejšími účinky jedné z nejlepších amatérských basistek v republice - Lucie a brilantního kytaristy Lukáše, vznikla v roce 2005. Za dobu své existence předvádí skupina zběsilé nadšení pro hru. Považte, že již v prvním roce svého působení zdolali Trampskou i Jihlavskou Portu, vyhráli první cenu a byli označeni za nejlepší kapelu předkola. Ve druhém roce: přes 40 koncertů, obě finále port, ocenění za interpretaci, 6.místo na Zahradě, nahrávky v rádiích. Třetí rok: dvojnásobek koncertů..
Hlavní hygienik varuje – ohodnoťte na STRUNOBOXu, přijděte si poslechnout živě na STRUNOBRANÍ 2009 a žádejte u svého nejbližšího lékárníka cd Stopy nezmizí.

http://www.epydemye.cz

NEZMAŘI

Líbí se mi, když muzikanti s folkovým (písničkářským) cítěním experimentují s elektronikou, když nechávají pod svými písněmi bublat počítačové zvuky, když vrství smyčky hlasu nebo přírodních zvuků několikrát přes sebe. Mám rád fúze folklórních a etnických vlivů z celého světa s jazzem nebo blues. Jsem rád, když mě kapela na pódiu překvapí novými nástroji nebo neotřelými harmoniemi. Českobudějovičtí Nezmaři nic takového nedělají a přesto patří k mým nejoblíbenějším kapelám. Za 30 let své existence totiž dokázali laťku dobrého vkusu nejen udržet, ale ještě ji s každou další deskou mírně zvyšují. Od dobře interpretované převzaté hudby se "na stará kolena" propracovali k autorské tvorbě, která za jejich anglosaskými vzory nijak nepokulhává. A jestliže má český folk - přes všechno zdravé směřování do budoucna - zůstat věrný zpěvné písničce, jsou Nezmaři (vedle Žalmana nebo Spirituál kvintetu) pro spoustu mladých kapel stále inspirativním vzorem. Proto jsem moc rád, že přijali pozvání na Střelické strunobraní a že se zde mohou představit po boku svých mladších kolegů.

http://www.nezmari.cz

The Wind Whistles

Kanadské duo The Wind Whistles, které pro české publikum objevili právě Nestíháme, tvoří mladý autor a kytarista s českými kořeny Tom Prilesky (česky se s ním snadno domluvíte) a jeho partnerka Liza Moser (akustická baskytara). Jejich výborné studiové album Window Sills z roku 2007, natočené s hostujícími muzikanty, má blízko k alternativnímu folkrocku, avšak stejně silná jsou i jejich akustická vystoupení pouze v duu. Tom s Lizou oslovili desítky nadšených českých diváků na malém koncertním turné v červnu 2008. Nyní se do Česka vracejí a jednou z jejich zastávek budou i Střelice.

http://www.myspace.com/thewindwhistles

NESTÍHÁME

Nestiháme, dva nenápadní mladí muži s kytarami, Honza Řepka a Petr Ovsenák, dokážou s minimálním nástrojovým obsazením udělat spoustu muziky. Dvě akustické kytary, občas harmonika, výjimečně například čtyřstrunné venezuelské cuatro – a přitom jejich písně často zní, jako by je hrála velká kapela. Neméně důležité jsou poetické texty, stejně sympaticky introvertní jako oba pánové.

http://www.nestihame.cz

KARPATSKÉ HORKÉ

Zkušení vinaři říkají, že víno roku 2004 byl obzvláště vyvedený ročník. To samé lze říci o kapele Karpatské horké, která právě v tom roce uzrála do současného složení kapely. Tato kořeněná směska z Malých Karpat chutná laskavě a dovede rozparádit. Nabízí šumivý druh muziky, po které vás druhý den nebolí hlava, ale dlouho koluje ve vašich žilách. Král Karel s Buškem by asi řekli – zprvu trpké zdá se, ale chutná znamenitě a upřímně. Sami o sobě říkají: „Keby chcel niekto náhodou silou-mocou definovať náš hudobný štýl, s istou dávkou odvahy by sa dalo tvrdiť, že hráme svojskú formu world-music, s prímesami folku, rocku, džezu, či blues."
Repertoár tvoří lidové písně, které divákům prostírají z vlastní kuchyně s nonšalancí a pokorou. O tom, že návštěvníkům – posluchačům šmakuje, svědčí i jejich slušná účast na ochunávkách (3x festival Zahrada, finalisté jihlavské a trampské Porty, laureát Loděnice, vítěz Strunobraní SK...) a rautech (v TV Markíza, Slovenský rozhlas, radio Proglas, předskokan koncertu Čechomoru...). Vždyť kapela má za sebou více jak stovku prezentací, jedno cd a s druhým outěžkem přenášejí. Miro, Marian, Jožo, Fero a Zuzka nenechají nikoho na pochybách, že muziku dělají s chutí a srdíčkem.
Mne oslovuje hravost a nevtíravost, promyšlené košaté aranže a upřímné energeticky vydatné pojetí. Jsou jak kohouti, kteří s radostí, úsměvem a vervou děkují za každé dobré ráno. Tož dondite odšpuntovat živě na Strunobraní 2009 nebo na ukázkách v našem STRUNOBOXu

http://www.karpatskehorke.sk

HROMOSVOD

Z archivu našeho hudebního sklípku si dnes rozléváme pražskou folk-rockovou kapelu Hromosvod. Muzika v jejím podání připomíná svatomartinskou odrůdu plnou mládí, síly a chutí. Chuť k muzice, a drajv s jakým hrají, uchvátili pořadatele a publikum i na Strunobraní 2008. Frontmen Ondra Fencl je velice schopným muzikantem, o čemž svědčí i jeho příslušnost k dalším kapelám (5P Luboše Pospíšila, Nahoru po schodišti dolů band, Mrtvej brouk...). Je obklopen i dobrými lidmi – muzikanty Hankou, Terezou, Jakubem a Jirkou. Mne kapela přesvědčila upřímným, lidským, muzikantským srdíčkem a bujaře servírovaným aranžmá.
Ale něco z historie: Kapela byla založena na podzim roku 1994 jako dětská kapela. Postupně se přes nespočet různých demo-alb vypracovala až k cd 17 lízátek, které vyšlo na jaře 2004 u brněnského vydavatelství Indies Records. Na jaře 2006 vydal Hromosvod své druhé, kritikou ceněné cd Svitavy. Na přelomu roku 2008/2009 točí kapela své třetí cd, které představí i na našem festiválku. Skupina se umístila na předních místech v několika žánrových soutěžích, má za sebou přes 200 koncertů. Hraje našlapaný písničkový folk-rock, který se díky nástrojovému obsazení a aranžérské pestrosti mírně vymyká tradičním proudům, ale nezabředá do „pouhé" alternativy. Domovskou scénu má Hromosvod v pražském Vagónu, nechybí v mimopražských klubech, ani na letních festivalech od Aše po Medzilaborce (Sázavafest, Okolo Třeboně, Loděnica Piešťany, Vinohradské vinobraní, Prázdniny v Telči...).
Okoštujte ukázku v našem STRUNOBOXu a příjděte si kapelu poslechnout živě na Strunobraní 2009.

http://www.hromosvod.com

BOKOMARA

Kapelu s Lubošem Javůrkem není třeba dlouze představovat. Je skutečností, že poslední dobou vystupuje s pětinásobnou držitelkou titulu Zlatý slavík, jednou z nejúspěšnějších českých interpretek středního proudu a především na začátku své kariéry uznávanou zpěvačkou country Naďou Urbánkovou. S ní také kapela natočila své zatím poslední cd Pouť na Želiv. Z výčtu samostatných cd si připomeňme : Cenathálie, Miláček, Hantec 3, Obratník raka, Bokomarie, Všehochuť, Muž za rohem a prvotina Okno do ulice. Sám Luboš se často objevuje na vystoupeních po boku Vlasty Redla, Slávka Janouška a dalších.
Není třeba připomínat, že hybnou silou Bokomary je Luboš Javůrek, který je nejen autorem většiny hudby, ale i textů. Nevzpouzí se ale spolupráci na textech s Milanem Jablonským, Jiřím moravským Brabcem. Dovede kolem sebe soustředit a nadchnout fůru skvělých muzikantů (Jarda Matějů, František Linhárek, Petra Šany Šanclová atd.).
Já osobně se dlouho řadím do velkého zástupu příznivců, ale připouštím, že jsem byl kapele nevěrný od spolupráce s Naďou. Ne, že bych neocenil její hlas, ale spíše se vyhýbám střednímu proudu, který je po ní žádán na koncertech od publika. Znovu mne však kapela bezhlavě svedla, poblouznila a utrhla mi srdíčko na Vánočním koncertě 2008 v Tramtárii. Muzika v jejich podání je zvláštním nápojem s přímo léčivým účinkem. Jsem ovíněn Bokomarou a ovíněný prý člověk říká zpravidla to, co si střízlivý jen myslí.
Slovo Bokomara je vymyšlené spisovatelem Kurtem Vonegutem, který ve svém kultovním románu "Kolíbka" líčí svéráznou filosofii bokononismu a její kultovní rituál boko-maru, spočívající v meditaci za vzájemného se dotýkání chodidly nohou. Já věřím, že se Bokomara dotkne vašich srdcí a uší na Strunobraní 2009. Ochutnejte třeba i v našem STRUNOBOXu.

http://www.bokomara.cz

KVINTET DR. BUMBÁLKA

Chcete-li okusit směsici bluegrassu, country, trampské písně, gypsy swingu, jazzu a hlavně irsko/keltskou hudbu (balady, jigy,a reely), těšte se na vystoupení této zatím neznámé šlechtické kapely. Neznámé však spíše názvem, neboť jména Jiří Baron Kincl (housle,banddiktator), Pavel Páca Petržela(mandolína), Václav "Hrabě Pužovský" Puža (kontrabas), Karel "Don Carlos". Jačko (kytara, zpěv, texty), Jiří Georg von Skryja (sólo kytara) Honza "Huna Zany" Kouřil (irská flétna) a úžasná Eva "Merryl" Budínská (bodran, zpěv), jsou mezi znalci více než povědomá. Zkušení muzikanti si pobyt na podiuužívají jako ševci v zemi krále Miroslava a kouzlí, vymýšlí, preludují a koketují. To vše ale precizně, zrale a odpovědně. Když jsem byl pozván na ochutnávku, choval jsem se trochu nestřídmě. Střídal jsem odrůdu za odrůdou, hltal každý tón, pomlaskával, ňuchal ke každému doušku a nechal jsem se škádlit její chutí. Slyšel jsem, že dobré víno nemlčí, dobré víno promlouvá a dává zrod představám, když zpívala skromná Merryl, bylo to jako hladit ježečka na bříšku. Nevěříte? Zkuste to.

CARETA

Kříženého folkového nám dá ochutnat i druhá kapela odpolední sobotní části odrůdové přehlídky kapel ve stylu folk a country. Skupina vznikla na počátku roku 2002 a po pár nesmělých krůčcích se s vervou pustila do tvorby vlastního repertoáru. Je častým hostem různých festivalů a sama také několik let pořádá Křenovický Rakovec. Pětka sympatických muzikantů sklízí noty z vinohradu s úctou a pokorou. Lisuje z nich lahodné a radostné sloky, které burčí a dávají tušit výstavní vzorky. Degustace vína je prý senzorická – smyslová analýza vína, kterou se poznává a vyhodnocuje jeho charakter a kvalita. Pojďme tedy degustovat Caretu. Mne na kapele především uchvátilo její zaujetí, radost, a pohoda s jakou mi své skladby nabídla, a jsem přesvědčen, že i vám nabídne. Máte si ji možnost poslechnout živě na vystoupení u nás, kouknout se na stránky či už si ji poslechnout na STRUNOBOXU a těšit se na ně.

http://www.careta.cz

Krtek

Kapela, která doplatila na časový handicap při minulém ročníku Strunobraní dostane letos nejvíce prostoru ze všech. Protože Krtci produkují především taneční muziku, bude její vystoupení „pozvednuto" na Countrybál. Bubnující starosta, basa tvrdící muziku, improvizující kytara a něžný zpěv je zárukou dobré zábavy a atraktivní muziky. Sedící hráči sice působí poněkud pohodlně, ale vězte, že Vy sedět nezůstanete.

OMIČTÍ BARDI

„Kluci" z Omic, kteří na minulém ročníku nastoupili až s přehnaným respektem se, pevně věřím, utvrdili v tom, že hrát umí. Sice to vypadalo, jako když si parta odskočí od táboráku zahrát lidem, ale upřímné sdělení jak na jevišti, tak mimo něj si získalo publikum i organizační tým.. Písně více či méně známé zahráli poprvé s ozvučením, což se lehce podepsalo na kvalitě. Nic jim ale nedodalo takovou jistotu, jako potlesk všech přítomných, který shodil balvan trémy a Bardi to rozjeli naplno. Na letošním Strunobraní se představí již jako „ostřílení muzikanti" a jistě nás potěší stejně jako loni.

IBATAK

V letošním roce oslaví skupina IBATAK 10 let svého působení. Za tu dobu se kapela „probojovala" mezi jednu z nejlepších regionálních kapel hrajících našlapaný (jak sami říkají) pubgrass. V současnosti produkují především vlastní tvorbu, ale nebrání se peckám cizích autorů. Jejich propracované aranže, hřmotné a zároveň jemné zpěvy zaujmou posluchače svou, do jisté míry, profesionální úrovní. Jejich hlavní devízou jsou bavičské schopnosti, rytmičnost a již zmiňované zpěvy. Já osobně bych tuto kapelu podpořil svým hlasem při soutěžním vystoupení v páteční části Strunobraní, a to i přesto, že díky jejich početnému obsazení se nástroje svými nápady někdy přebíjí.

http://www.ibatak.cz

LIDUŠ

„Rodinná kapela samouků" - Liduš působí ve Střelicích a okolí od roku 2001. Pokud se rozhodnete kdekoliv, kdykoliv a v jakémkoliv rozpoložení zaposlouchat do produkce této kapely, zjistíte, že za vždy působí pohodovým, melodickým a spokojeným dojmem. Jedná se totiž o výbornou partu lidí, kteří si „jdou zahrát" svůj oblíbený repertoár, převážně z Lohonkovy dílny, ale i další známé trampské či country písně, které si spolu s nimi můžete zazpívat. Interpretace písní je podle mého názoru až příliž často založená na sborové, vokálové až chorálové spolupráci všech muzikantů, čímž se vytrácí možnost vyzdvihnout nástroje jako jsou kontrabas, banjo a housle. Pokud je ovšem Liduščiným zájmem především aktivně zapojit posluchače do koncertu, daří se jím to víc než dobře, což ostatně můžete posoudit sami na páteční etapě Strunobraní 2009 nebo STRUNOBOXu.

http://www.lidus.wz.cz

LAZAŘI

Křesťanská folková kapela LAZAŘI vznikla v roce 1986 ve Střelicích u Brna. Z počátku hrála písně Spiritual Kvintetu, Brontosaurů, Učedníků, ze zpěvníků HOSANA, a také styl country prezentovaný písněmi Zelenáčů, či trampské písně. Postupně od roku 1990 přidává i vlastní tvorbu - především křesťanské písně. V roce 1994 vydala vlastním nákladem dva zpěvníčky PÍSNĚ a ŽALMY, které obsahují asi 120 písní z vlastní tvorby, některé z nich byly vydány v zpěvnících HOSANA 1 a 2 (asi 20 - vydalo nakladatelství PORTÁL v několika vydáních). Druhé, aktualizované vydání písní, se uskutečnilo v polovině roku 1999.
Od roku 1996 skupina nahrála ve studiu radia PROGLAS své cd, jež obsahuje 17 písní. Od roku 1990 skupina pravidelně pořádala v předadventní době "Setkání přátel křesťanské písně" po dobu asi deseti let. Tahounem, kapelníkem a autorem většiny písní je Staňa Ferdus. Skoro o všech ostatních členech kapely by se dalo s úsměvem a nadsázkou prohlásit, že mají, nebo měli muzikantské příjmení Švestka.
Po třiadvaceti letech činnosti lze říci, že kapela vystupuje pouze při příležitosti farních slavností v obci a okolí a možná se až příliš uzavírá před okolním světem.